Vzpomínám na léta, kdy všechno bylo snazší
na doby bez hranic – tam nic nebylo zvláštní
život si utvářel každej podle svého
a člověk lehce poznal, co je dobrého a co zlého
Cesty jsme si křížili na každém svém kroku
a nikoho nás nezajímalo, kolik nám je roků
tenkrát jsme nemuseli mít na věci věk
a čas? Ten se nám krásně a pomalu vlek‘
Vzpomínám na léta, kdy bylo všechno možné
odpověď na otázku zněla: „no tak proč ne!“
všichni jsme znali pár svých tajných triků
každý měl svůj vlastní řád a politiku
Pak zrychlila se doba a náš život dostal spád
svět nám přestal dávat, ale začínal i brát
překopal nám postupně zbylé hodnoty a sny
a místo prázdnin přišly delší a pernější dny
Tak změnila se doba a náš život dostal směr
co dřív člověk získal, to teď rychle zapomněl
nenalézám důvod, proč se děti mění v dospělý
a ptám se, zda jsme dospěli i my, můj drahý příteli