Hvězdná obloha

Už Slunce kleslo za obzor a Měsíc hvězdy hlídá,
tak Draků pár a Orlů roj zas roztáhli svá křídla
a oblohou už jede voj, co táhne Velkej vůz
skrz nebe dál až za obzor a dále ještě kus

To hvězdář hvězdy počítá a Blíženci se blíží
To sever s jihem přemítá, kdo Korunu bude mít
zas Jižní kříž se promítá i na severu bílým
a střelky Vah se prohýbaj‘, jak noc rozhodila Síť

Krouží Fénix oblohou a Rajka písně zpívá
když Holubice u nohou Velké medvědice spí
a Delfín skrz vodu hlubokou si dál s vesmírem splývá
a Střelec v noci na lovu už natahuje Šíp

To hvězdář hvězdy počítá a Blíženci se blíží
To sever s jihem přemítá, kdo Korunu bude mít
zas Jižní kříž se promítá i na severu bílým
a střelky Vah se prohýbaj‘, jak noc rozhodila Síť

Trojúhelník s Měsícem už uklání se před Sluncem
zas na opačnou stranu
Už svítá, vstává nový den, loučí se Vodnář s Herkulem
tak sbohem v brzkém ránu
Buď sbohem, noční obloho, jak krásná jsi dnes byla
tolik klidu v srdci mém jsi mi teď nadělila
Není nic tak krásného v mé rozjasněné duši
jsi nejkrásnější ze všeho, pro co mi srdce buší.

||: To hvězdář hvězdy počítá a Blíženci se blíží
To sever s jihem přemítá, kdo Korunu bude mít
zas Jižní kříž se promítá i na severu bílým
a střelky Vah se prohýbaj‘, jak noc rozhodila Síť :||

Počítá… na severu bílým
se promítá… co se bude dít

Jízda mezi pruhy

Kombinéza, helma, brejle
uhni mi a nečum, vejre
spojka, brzda, plyn a řetěz
do cesty mi radši nelez

Jedu jak drak mezi pruhy
lepší mrtvý nežli druhý
Pálím gumy jako vždycky
k značkám já jsem apatický
Jedu jak drak mezi pruhy
lepší mrtvý nežli druhý
Pálím gumy jako vždycky
na mopedu bez technický

Rozebraný, poskládaný,
rozebraný, poskládaný,
rozebraný, poskládaný,
kurva, proč to nejede?
rozebraný, poskládaný,
rozebraný, poskládaný,
rozebraný, poskládaný,
tak a jedem, mopede

Kombinéza, helma, brejle
uhni mi a nečum, vejre
spojka, brzda, plyn a řetěz
do cesty mi radši nelez

Jedu jak drak mezi pruhy
lepší mrtvý nežli druhý
Pálím gumy jako vždycky
k značkám já jsem apatický
Jedu jak drak mezi pruhy
lepší mrtvý nežli druhý
Pálím gumy jako vždycky
na mopedu bez technický

Vzpomínáš

Vzpomínáš, jak jsme se báli
že s nocí přijde sen
že jsme starý a už zralý
zažít dospěláckej den

Vzpomínáš, jak jsme se rvali
jak na divokým západě
trička jsme si roztrhali
na tý vaší zahradě

To dávno odvál vítr
To dávno umyl déšť
Ale vzpomínky, ty přetrvaj
tak říkej si, co chceš

Vzpomínáš, jak jsme si hráli
kdo jednou bude víc
že si nechceš ruku spálit
ať seš kovboj nebo princ

Vzpomínáš, jak jsme tam stáli
a nevěděli co říct
dřív jsme se tomu ohni smáli
než z požáru byl fakt hic

To dávno odvál vítr
To dávno umyl déšť
Ale vzpomínky, ty přetrvaj
tak říkej si, co chceš
||: To dávno odvál vítr
To dávno umyl déšť
Ale vzpomínky nám zůstanou
tak říkej si, co chceš :||

Vzpomínáš, jak jsme si přáli
bejt tu o nějakej ten rok dýl
však ty roky za to, sakra, stály
mládí tůrovat na plnej plyn

Vzpomínáš, jak jsme se báli
Vzpomínáš, jak jsme si hráli
Vzpomínáš, jak jsme se rvali
Jééé

To dávno odvál vítr
To dávno umyl déšť
Ale vzpomínky, ty přetrvaj
tak říkej si, co chceš
To dávno odvál vítr
To dávno umyl déšť
Ale vzpomínky nám zůstanou
tak říkej si, co chceš
tak říkej si, co chceš
tak říkej si, co chceš

Polar

Obzor je cílem, na který ti síly nestačí
vždy další přijde na cestě zdlouhavý
když ale půjdeš tam, kam ti kompas napoví
pak poznáš příběh tý země ledový

Jen jeden pohled stačí na to, abys pochopil
kdo je tu pánem – krutým a divokým
Na první dotek poznáš zemi, kde dlouho Viking žil
za polárním kruhem té šířky severní

Já viděl oheň, dlouhý stíny a oceán
Půlnoční slunce jak nechce zapadnout
Já viděl ledy a všude kolem tmu a mráz
Polární záři oblohu ovládnout

Nehostinnost kraje je pro tebe velkým bohatstvím
Hory, moře, lesy dávaj ti volnosti
Cesty nemaj zájem vést tě dál někam za štěstím
zákon praví jasně: jen jdi a najdeš cíl

Jednoduchost křičí do všech stran
buď jen světlo nebo tma, horko nebo chlad
svoboda je zákon, příroda je pán
ticho nebo hluk, sytost nebo hlad

||: Já viděl oheň, dlouhý stíny a oceán
Půlnoční slunce jak nechce zapadnout
Já viděl ledy a všude kolem tmu a mráz
Polární záři oblohu ovládnout :||
+
Já viděl oheň…
Půlnoční slunce jak nechce zapadnout
Já viděl ledy…
Polární záři a tu zemi záhadnou

Melodie mého srdce

Vítr šeptá jemné tóny skrz obilí, listí, stromy
Lesy šumí, ptáci zpívaj, kolik času létu zbývá
Včely kolem jemně bzučí a voda v říčce tiše hučí
Večer dřevo v ohni praská – příroda je velká kráska

 ||: Nastal ten krátký čas jednou začít tiše snít
jednou slyšet známý hlas melodie tvého srdce znít
Nastal ten krásný čas zavřít oči a slyšet kolem hrát
tu hudbu, co je všude kolem nás, a jediné, co musíš…
a jediné, co musíš je poslouchat :||

Minulost

Vzpomínám na léta, kdy všechno bylo snazší
na doby bez hranic – tam nic nebylo zvláštní
život si utvářel každej podle svého
a člověk lehce poznal, co je dobrého a co zlého

Cesty jsme si křížili na každém svém kroku
a nikoho nás nezajímalo, kolik nám je roků
tenkrát jsme nemuseli mít na věci věk
a čas? Ten se nám krásně a pomalu vlek‘

Vzpomínám na léta, kdy bylo všechno možné
odpověď na otázku zněla: „no tak proč ne!“
všichni jsme znali pár svých tajných triků
každý měl svůj vlastní řád a politiku

Pak zrychlila se doba a náš život dostal spád
svět nám přestal dávat, ale začínal i brát
překopal nám postupně zbylé hodnoty a sny
a místo prázdnin přišly delší a pernější dny

Tak změnila se doba a náš život dostal směr
co dřív člověk získal, to teď rychle zapomněl
nenalézám důvod, proč se děti mění v dospělý
a ptám se, zda jsme dospěli i my, můj drahý příteli